Monogram Podivné myšlenky
Kreativita
Úvodní kurz
Myšlenky
Věci
Mozek
Vesmír
Buňka
Matematika
Ženy
Prostorové obrázky
Výlety
Kontakt

Mozek

Vývoj druhů

Podle vývojové teorie se posunujeme vpřed náhodnými mutacemi. Která z nich se osvědčí, ta přežije, ostatní zakrní. Když se změní podmínky, rozvíjejí se jiné mutace a mnohé z těch původních vymizí, když se ukáží jako nepotřebné. Je pravda, že některé záležitosti nezakrní moc rychle, a mnohé přetrvávají i nečekaně dlouho. Je to dáno možná tím, jak hodně překážejí. Ocas překážel, tak vymizel. Slepé střevo vadilo jen málo, tak zůstalo.

Ale co náš mozek?

Je to divná věc.

Mozek je schopen věcí, o kterých mnohdy nemáme tušení. Stává se, že nás pořádně překvapí.

Údajně využíváme pouhých deset procent jeho kapacity. Z jakého důvodu se tedy rozvinulo těch devadesát procent "navíc"? Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že jsme tuto "nadbytečnou" kapacitu kdysi k něčemu potřebovali. A taky využívali. Jak je možné, že to už dneska neumíme? Zdánlivě nám to ani nechybí. Je možné, že jsme tak snadno zapomněli?

Nebo se tu odehrálo něco úplně jiného?

Mnohé artefakty a informace naznačují, že zde kdysi existovala populace lidí, kteří žili a přemýšleli nějak jinak. Těžko říci, jestli se jim dá přisoudit vyšší úroveň, než je ta naše, nebo jestli byli jenom trochu „jinde“. Ale zdá se, že cíleně pracovali na rozvoji svého mozku, a to patrně po velmi dlouhou dobu.

Náboženství

Možná nejzřetelnějším dokladem je náboženství. Dnes existuje nespočet náboženských směrů, mnohé z těch novějších vznikly čistě účelově. Ale ty hlavní proudy zcela jednoznačně vycházejí z jediného zdroje. Dokonce i místně se jejich historie stýká v městě Jeruzalém.

Náboženství dokáže účinně pracovat s lidskou myslí. Psychologičtí, marketingoví, reklamní i mnozí další odborníci si to jistě velmi zřetelně uvědomují. Možná by se tu mohli i učit. Pokud to už dávno nedělají.

Dostupná literatura i jednotný původ všech hlavních náboženských proudů naznačují, že byly kdysi součástí nějakého širšího vědění. A to je ještě nepřeberná zásoba informačních zdrojů utajena v přísně střežených archívech. Jejich veřejné zpřístupnění by nám jistě přineslo mnoho důležitých poznatků. Ale možná by tyto poznatky narušily stávající koncepci církevní moci, která je, jak se zdá, zaměřena spíše k ovládání, než k šíření pravdy.

Pokus o názornou analogii

Pro lepší přiblížení problému, který chci sdělit, uvedu názorné přirovnání.

Před nedávnem jsem si koupil v bazaru jeden dnes již nevyráběný elektronický diář. Kromě běžných diářových aplikací je v něm možnost programování jakýmsi jazykem odvozeným z Basicu. Zkoušel jsem tedy naslepo různé příkazy a povedlo se mi jich rozchodit kolem deseti. Zdálo se mi tedy, že ten jazyk je vcelku na nic. Ani žádná grafika jako by tam nebyla.

Po čase jsem sehnal podrobnou dokumentaci. Ten šok si ani nedovedete představit. Tak jako se mi zpočátku zdálo, že programovací jazyk je tam jen jako nějaký přílepek, tak jsem měl najednou pocit úplně opačný. Přítomný programovací nástroj je tak mocný, že se zdá ten diář přesahovat.

Je tam všechno. Běžné výpočty, grafika, komunikace i mnoho dalšího. Dokonce to vypadá, že je jím naprogramovaný celý diář. Samotná dokumentace obsahuje přes 500 stránek. To je jistě mnohem více, než deset upocených instrukcí.

A podobné to může být s naším mozkem. Jenom ten šok by byl mnohem větší.

Nikdo nás neučí, jak využívat mozek.

Proto se nezmůžeme na nic lepšího, než cpát do něj nepříliš utříděnou hromadu informací. Stejně jako do diáře.

Můžeme v analogii pokračovat?

Co všechno nás napadne, pokud budeme ještě chvíli pokračovat v uvedené analogii?

Myslím, že jsme v podobné situaci, jako když jsem metodou pokus-omyl dokázal rozchodit zhruba těch deset jednoduchých příkazů. Ale co kdybychom dokázali mnohem lépe využít stávajících možností a schopností? Nebo si dokonce sestavovat své vlastní aplikace? Co všechno bychom asi zvládli rozvojem motorických ovladačů, komunikačních nástrojů, lepším využitím vnějších čidel, cíleným rozvojem paměti, úpravou našich instinktů nebo libovolným programováním a využíváním libých pocitů?

Bylo by možné mozek zcela přeprogramovat?

Myslím, že to v dnešní počítačové době není úvaha až tak nesmyslná.

Co když důsledky stále přetrvávají?

Možná se tohle všechno lidé kdysi doopravdy učili. Pak si dovedu snadno představit, že skutečně byli někde úplně „jinde“. Zabývali se věcmi, o kterých nemáme ani ponětí, a konali činy, které by nám nutně musely připadat jako zázraky.

Jestli to tak opravdu bylo a my jsme z nějakého podivného důvodu „zapomněli“, vůbec se nedivím, že v nás přetrvává jakási skrytá frustrace. Mohli bychom, jenom nevíme jak. Necháváme bez užitku plynout své myšlenky, a přitom někde v skrytu si uvědomujeme, že jejich správným nasměrováním bychom mohli dokázat velké věci. Místo systematického výzkumu ale raději volíme snadnější cestu. Zavíráme oči. To pak dává prostor různým bezohledným kreaturám, které s pomocí drobných střípků dávných znalostí hromadně manipulují s naší myslí.

Podvědomě registrujeme barvy, tvary a události kolem sebe, protože jsme to asi kdysi potřebovali k něčemu důležitému. A tyto naše podvědomé vjemy jsou nyní zneužívány k tak stupidním účelům, jako třeba :“Kup si to!“, nebo „Zvol mě, a já ti umožním si to koupit!“.

Svým chováním nechtěně vydáváme signály o stavu naší mysli. Různí dryáčníci pak s námi na základě těchto signálů manipulují pro svůj prospěch.

Ovšem i ti dryjáčníci jsou lidé s tímtéž mozkem, jako máme my. Jejich nezřízená touha po penězích, moci a pocitu vlastní důležitosti svědčí o nezvládnutých duševních pochodech. Zloději, vrazi, váleční štváči, teroristé. Někteří byli nechtěně naprogramováni neutěšenou situací v mládí, jiní záměrně „přeprogramováni“ v táborech různých vymývačů mozků. Což nejsou vždy jen teroristé. Lze sem zařadit i třeba výcvik zvláštních vojenských jednotek nebo působení různých pseudonáboženských skupin.

Koneckonců my všichni jsme do jisté míry "programováni" svým okolím a převládajícími názory ve společnosti. A kdo ví, jak je to s naší vědou, která nás má posouvat vpřed. Nepodléhají vědečtí pracovníci taky různým dogmatům, které je svádí do slepých uliček a blokují jim myšlenky?

Otázka na závěr

Možná jsme kdysi skutečně „věděli“. Dnes nevíme, ale snažíme se. I když nic moc.

Ještě by mě zajímalo, jestli ten, kdo kdysi způsobil, že nevíme, náhodou stále nehlídá.


... Konec stránky ...