 |
 |
Běžným životem nás provázejí myšlenky obyčejné. V zaměstnání nebo v různých dalších aktivitách pak využíváme myšlenek specializovaných, které nám byly zpřístupněny pokročilejším studiem. Kromě toho se můžeme setkat ještě s myšlenkami výjimečnými. Tyto myšlenky produkují jen někteří lidé, obdaření zvláštním nadáním. Například umělci, vědci, objevitelé, stratégové. Jejich dílo je sice výjimečné, ale pořád ještě pochopitelné i nám ostatním. Ovšem lidé s výjimečným nadáním se mohou dotýkat i oblastí, které jsou nám ostatním nedostupné. Krajin, které máme tendenci nazývat temnými. To ovšem vzbuzuje představu něčeho zlého. A kromě toho i v těchto místech jistě svítí světlo. Není jeho vinou, že my obyčejní jej nevidíme. Abychom tedy neodsuzovali nepoznané, nazvěme myšlenky pocházející z těchto oblastí trochu mírněji, a to myšlenkami podivnými. Úvahami o nich se zabývá tato kapitola.
Z různých indicií se dá soudit, že za myšlenkami podivnými existuje další kategorie, a to myšlenky tvořivé. Ne však ve smyslu kreativním, nýbrž ve smyslu magickém. Myšlenky podivné jsou ještě pořád jen myšlenky. Dokud si neplivneme do dlaní a nezačneme je uskutečňovat, nic se nestane. Ovšem myšlenky magické jsou myšlenky, které sami tvoří. A to nikoliv přeneseně, ale takříkajíc přímo. Tím se tu ale zabývat nebudeme. Zmiňuji to jen kvůli jakémusi mrazivému potěšení z toho, že se při svých úvahách můžeme dotknout sfér skutečně velmi tajemných.
Myšlenky nám víří hlavou téměř neustále. Pravda, někdy se jen tak líně převalují, ale to se stává jen zřídka ve chvílích největší pohody. Mohou se však také rozběhnout. Řítit se tempem přímo šíleným, tryskat jako gejzír nebo dokonce explodovat. Ovšem nejčastější a současně nejprotivnější činností našich myšlenek je otravovat a neodbytně dotírat.
Zdánlivě se naše myšlenky chovají jak chtějí a nedají si do toho kecat. Ale to je jen první dojem. Záhy zjistíme, že se nechají snadno ovlivnit skoro každým vnějším podněterm. Někdy i takovým, který si ani neuvědomíme. Což je trochu rozpor. Něco nám ovlivní naše myšlenky, a my o tom nevíme. Vědci, lékaři, kouzelníci, zloději a reklamní pracovníci však tento jev dávno znají a ve shodě se svým zaměřením i čile využívají.
Je těžké vůbec nemyslet. Není to však nemožné. S trochou cviku můžeme své myšlenky potlačit. Alespoň na chvíli.
Zrovna tak můžeme své myšlenky usměrnit a zapojit do řešení problémů. Takzvaně soustředit. Koncentrovat. Pomáháme si přitom řadou jednoduchých nebo komplikovaných pomůcek. Jednou z těch jednoduchých je obyčejný papír a tužka. Jednou z těch komplikovaných je počítač.
Zapsaná slova a zakreslené obrázky přidržují naše myšlenky u tématu a zaměřují je k dalším úvahám.
Kromě soustředění myšlenek k určitému problému využíváme i opačný efekt. A to expanzi do maximální šíře při hledání nových témat. Pro hledání nápadů bylo vymyšleno mnoho metod, založených však většinou na náhodných hnutích mysli. Asi nejzajímavější na těchto metodách jsou jejich názvy, sofistikovaná pravidla hry a doprovodný psychologický balast. A pak taky samozřejmě patentové nároky. Důraz je kladen na vnější pozlátko, ale v oblasti myšlenkové nepřinášejí tyto metody žádný významný posun. Je to něco podobného, jako u moderních automobilů. Jsou olepené kdejakými ptákovinami, ale pohání je týž smradlavý výbuch jako v předminulém století.
Dá se to ale dělat i jinak. Hledání nových témat můžeme provádět systematicky. Izolujeme problém, analyzujeme, zobecníme jej a pak sestavíme třídník. Během tohoto procesu zjistíme, že zobecněním problému jsme sem zahrnuli i oblasti, které původně s problémem vůbec nesouvisely. Ovšem díky nově nalezeným podobnostem zde můžeme nalézt i velmi neobvyklé řešení našeho původního problému. Kromě toho hotové třídníky je možné využít i ve zcela jiných a nečekaných oblastech.
Sestavujeme tedy třídníky a s jejich pomocí hledáme nové nápady a nová řešení. Prostřednictvím třídníků vymezujeme všechna možná řešení. Na rozdíl od Úžasných Kreativních Metod s jednotkami nebo maximálně desítkami výstupů se zde pohybujeme v řádech stovek, tisíců i miliónů. Kdo nevěří ...
Řešení pomocí třídníků jsou nejen nečekaně početná. Jsou i neúprosná. Neberou ohledy na etiku, humanizmus, ani na labilní žaludek. Vrchním selektorem zde musí být uživatel. V rukách nehumánního uživatele se třídníky mohou stát skutečně ošklivou zbraní.
Nakonec je zde ještě jeden důsledek. Možná ze všeho nejzajímavější.
Vynořují se totiž překvapivé souvislosti. Člověk začíná uvažovat o věcech, na které by jinak vůbec nepřišel. S pomocí třídníků je postupně zaváděn do temných krajin a v hlavě se mu rodí podivné myšlenky.
... Konec stránky ...