Sázava

Pěkná stezka vede kolem Sázavy. Můžeme si udělat výlet takzvaně „Z Davle do Davle“. Přítok Sázavy je na obrázku asi uprostřed, Vltavu vidíme vpravo.

Cestu zahájíme na davelské dominantě, kterou je most přes Vltavu. Je to snad jediný most, který vede do kopce.

Vůbec to bude dnes taková „Cesta mostů“. A možná ještě něčeho ...
Lehce zakalené sluníčko se odráží ve vltavských vírech a pomalu je čas vyrazit.

Začíná to opravdu divoce. Kousek nad Davlí míjíme první nebezpečné místo. Naštěstí bez úhony.

To však ještě netušíme, jaká zrádná nástraha se skrývá jen o kousek dále.

I odtud jsme posléze ve zdraví vyvázli. Jen v hlavách se nám ještě chvíli „mlely“ poněkud zmatené myšlenky, v nichž zásadní roli hrály jisté ploché těstoviny. Pohled na krásné panoráma však brzy rozptýlil všechny pochybnosti o zdraví naší mysli.

Na začátku Jílového odbočujeme vpravo, za kopečkem zase doleva a vesničkou „Studené“ (kde někdo na značku obce dopsal “pivo“ (ještě že ne „nohy“)) to vezmeme přímo dolů údolím.

Pokud přitom pozorně nesledujeme cedule, asi nás překvapí vysoký kamenný oblouk, který se nad námi vztyčí náhle, jakoby odnikud. Těch oblouků je tam samozřejmě víc (celkem 7), a dohromady tvoří nejvyšší kamenný železniční most ve střední Evropě (asi 42m). Je poněkud zvláštní v tom, že vede do zatáčky.

Při pohledu vzhůru můžeme sledovat jakoby líně padající kapky zkondenzované vlhkosti. Když se nám náhodou trefí do oka, nezbývá než doufat, že je to skutečně jen čistá voda.

A to už jsme jen pár protočení řetězu od řeky Sázavy. Jak jsme ji v Davli opustili, tak se nyní vracíme, jen kousek výš proti proudu. Splav u Žampachu kousek pod Kamenným přívozem je fascinující. Vodní nadšenci mohou po železné tyči přelézt náhon a podle chuti meditovat na kamenném soklu.

Pak se vydáme ještě kousek proti proudu do Kamenného Přívozu, kde je konečně most přes řeku. Po levém břehu vede pobřežní turistická trasa až do Pikovic. V Pikovicích je opět třeba přejet most, a zarostlá navigace na pravé straně nás trochu drkotavě přivede až zpátky do Davle.

Cestou i necestou potkáváme překrásné výhledy, můžeme si prohlédnout rozsáhlé mechoviště nebo podumat u potůčku.

Kousek před Pikovicemi se nad cestou prohání čarodějnice na koštěti.

Hlídá ji zuřivá příšera.

Loučíme se s Davlí, jak jinak než zase na mostě. První most na naší cestě vedl do kopce, druhý do zatáčky, a tento zdánlivě jen z jednoho břehu na druhý. No, možná ne tak docela. Toto je tak trochu most do minulosti. Už já ho mám v paměti z doby před lety, kdy jsem byl krásnější, chytřejší, úspěšnější, a hlavně mnohem, mnohem mladší. Ale nejde jen o mě.

Je to totiž most, kolem kterého šla historie. A nejenom naše. Američtí filmaři, kteří tu točili Most u Remagenu, prý sotva stačili utéct, když se k nám na konci léta 68 dostavili v poněkud současnější zbroji naši východní soudruzi a bratři.

... Konec stránky ...