 |
 |
Není špatné najít si svou „pohodovku“. Když vás doma všechno prdí (nebo prudí), stačí nasednout a vypadnout.
Pohodovka by měla obsahovat krátký prudší výšlap a pak dlouhý pozvolný sjezd, kde se dá i trochu blbnout. Pro pohodovku je nezbytné alespoň jedno meditační místo, kde se můžeme v tichu a samotě posadit a dumat. Když je z takového místa ještě výhled do kraje, je to naprosto ideální.
Popíšu vám svou pohodovku.
Začátek - výšlap - má několik variant. To aby nebyla taková nuda.
V první variantě můžu jet po silnici. Je to trochu oklikou, a kromě toho se dneska honí auta i další benzínové zrůdy (nadsazuji, jsem taky motorista) i po těch nejzapadlejších silničkách. Takže nic moc.
* Mimochodem, všimli jste si, že už na silnicích málokdy potkáte jedno samotné auto? Skoro vždy jedou dvě za sebou. A když čekáte dvě, tak jsou tři. Je to pro cyklisty dost nebezpečné.
Druhou variantou je krpál. Pokud někdo nerozumí, tak krpál je prudký kopec. To sjedu kousek po silnici a odbočím na polní cestu. Cesta stoupá prudce vzhůru kolem jedné zahrady, dále pak úvozem zarostlým šípky a jinou havětí, a nakonec mezi poli až na vrchol kopce. Ten začátek je zrádný. Už mám na něj sice dost sil, ale ještě jsem ho neudejchal.
Třetí varianta má tři podvarianty.
Buď vyjedu na pole a vezmu to okolo místních zahrad, nebo mezi chatami po nezpevněné cestě, nebo mezi chatami po asfaltové cestě. Všechny tři podvarianty se sejdou kousek nad nádražím.
Odtud vyjedu štěrkovou cestou nahoru na kopec. Tam se spojím s variantou „krpál“. Pak už je to jen kousek po betonce mezi domky až k silnici.
S kopce je pěkný výhled.
Za silnicí mě polní cesta převede přes mělké údolí a na druhé straně to vyšlápnu do lesa. Na křižovatce turistických cest u Sv. Václava je lavička, stín, a většinou i klid. A začíná tu dlouhý sjezd.
Sjezd začíná v mírném spádu ve směru jízdy po hřebenové cestě. Obě strany lemují borovice a borůvky.
Potom pár zatáček a bukový les, kde se dá i na kole brodit listím (zajímavý zážitek).
Kousek za výjezdem z lesa je pak mýtinka se třemi pařezy a nádherným výhledem. Ruší tu jen řev ptáků a mravenci.
Po duševní obrodě pak odtud jedu samospádem polem a lesem až do sousední vesnice. Po menším výšlapu pak opět samospádem po silnici až domů.
Moje pohodovka je zároveň východištěm k dalším cestám. Ale o tom zase jinde.
... Konec stránky ...